Z literárního hlediska je projev Davida Ratha ve sněmovně velmi nevyrovnaným dílem. Když se spisovatel pokouší napsat přesvědčivou řeč obhájce v nějakém románovém přelíčení, je velmi citlivý na to, jaký řečnický dopad mají použité argumenty v řadě za sebou, jak gradují atmosféru v soudní síni. Ze všeho nejvíce se snaží, aby nepodemílal své předchozí argumenty nevěrohodným blábolením. Pokud se jedná o hrdinu, který se hájí sám a je obviněn neprávem, staví svou řeč především na stručnosti, která se ale paradoxně dovede rozprostřít doširoka, protože z principu nemůže zaškobrtnout – obviněný je nevinný. Kdyby Rath mluvil z této pozice, zůstal by u pokusu dojmout přihlížející masy nudou vězení a u sugestivního obvinění policie z komplotu.
Příspěvky
