Pokud přistoupíme na tvrzení, že moderní informační doba neustále stlačuje časový rozdíl mezi tím, kdy je umělecké dílo provokativně vystaveno a kdy jej kritika sedavě uzná, pak s trochou cynismu můžeme prohlásit, že dnes to již nejsou revoluční manifesty, ale ceny a granty, které stvrzují akt generační obměny. Kdo ovšem sledoval letošní prozaickou Magnesii Literu, musel dospět k názoru, že v komisi zasedli přinejmenším samí Šalamounové. Zatímco si tedy hlavní cenu odnesl stará páka Michal Ajvaz s novelou Lucemburská zahrada, cenu čistě za prózu získal nejmladší ze zúčastněných – Marek Šindelka.
Příspěvky
