(Ob) hajoba literatury

Jakub Češka ve svém článku (Ob)žaloba literatury, publikovaném v časopisu A2, mluví o čtení jako o lásce vykoupené nevolnictvím. Přijímáme-li četbu, přijímáme zároveň totalizovaný svět čteného díla, stáváme se nevolníky, kteří chtějí-li číst, musí se bezpodmínečně podrobit iluzi, kterou čtou. To jistě platí, pokud se zaměřujeme čistě na čtení, přecijen mi ale celá tato konstrukce připadá trochu příliš dramatická a ve své podstatě matoucí.

Angažovanost, která si zahrává

Pomalu již přestává být zajímavé psát proti angažované poezii, neuškodí proto napsat prozměnu něco pro. Angažovanost provozovaná básníky skupiny Fantasía přecijen není angažovaností čistou, poezie těchto autorů stojí na docela jiných postupech než na prostém psaní o závažnostech současnosti, ačkoli se autoři možná domnívají, že působnost jejich textů prýští především odtud. Dalo by se říci, že tito autoři (K. Bouška, A. Borzič, P. Řehák) nepíší poezii, jejímž hlavním působným prvkem by byla angažovanost, že píší normální, bohatě stylizovanou a v dobrém slova smyslu samoúčelnou, neznásilněnou poezii, ve které se sice často objevuje angažované téma, ale pouze coby matérie užitá ke ztvárnění poezie.