Angažovanost, která si zahrává

Pomalu již přestává být zajímavé psát proti angažované poezii, neuškodí proto napsat prozměnu něco pro. Angažovanost provozovaná básníky skupiny Fantasía přecijen není angažovaností čistou, poezie těchto autorů stojí na docela jiných postupech než na prostém psaní o závažnostech současnosti, ačkoli se autoři možná domnívají, že působnost jejich textů prýští především odtud. Dalo by se říci, že tito autoři (K. Bouška, A. Borzič, P. Řehák) nepíší poezii, jejímž hlavním působným prvkem by byla angažovanost, že píší normální, bohatě stylizovanou a v dobrém slova smyslu samoúčelnou, neznásilněnou poezii, ve které se sice často objevuje angažované téma, ale pouze coby matérie užitá ke ztvárnění poezie.

Jakkoli tento postoj může zavánět zneužitím závažného tématu k pouze optickému posílení jinak nezajímavého básnického projevu, je to postup dobrý a v poezii jediný možný. Pokud má být poezie angažovaná, nebo raději angažující, musí na svých bedrech nést právě toto nebezpečí. Velikost tohoto nebezpečí je zároveň velikostí této poezie. Pokud se dovede básník i přese všechnu, třeba i vědomou, estetizaci a přese všechno zahrávání s tématem nezpronevěřit, dává to jeho hře vlastní podstatnost. Výtka k pouze dobové aktualitě a závažnosti díla u takové poezie padá, protože jejím těžištěm není událost sama, ale hra s touto událostí, zahrávání si. A hra je aktuální vždy.

Sledování literárních kvalit skupiny Fantasía a potažmo dalších angažovaných básníků je třeba provádět touto optikou. Poezii nevadí žádné téma, poezii vadí vydávání samotného tématu za poezii – a vůbec přitom nemusí jít o téma angažované, vadilo by i například téma kosení louky.